Nařčený šéf

Křehký a zakřiknutý pan Vodička se usadí u holiče a nastoupí na něj učedník. Pečlivě Vodičku namydlí, máchne břitvou a řízne ho do tváře. Uvidí to mistr, přiběhne ke křeslu, chce dát učňovi facku, ale ten se uhne a facku dostane Vodička. Grobiánský mistr, takový podmračený hromotluk, se ani neomluví a vrátí se do své kóje.
Učeň pokračuje, máchne břitvou podruhé a uřízne Vodičkovi kus ucha.
„Ale tohle už přestává všechno!” pobouřeně se ozve Vodička.
Učeň postrčí ušní lalůček po podlaze a kývne: „Moc tady neřvěte, seberte si ze země ten bordel a koukejte plavat, nebo vás náš mistr zabije!”

Šéf k podřízenému: „Člověče, vy pomalu chodíte, pomalu děláte, pomalu vám to myslí. Je něco, co vám jde rychle?”
„Ano, rychle se unavím!”

Šéf udělal kompromis: „Dostanete přidáno, ale víc práce!”

Šéf přijímá novou sekretářku: „A co umíte?”
„Zvládnu psát rychlostí i 280 úderů za minutu.”
„To vás přijmout nemohu - tak rychle myslet nedokážu!”

Co musí člověk v dnešní společnosti dělat, aby se uplatnil?
Brát úplatky.

„Žádnou dovolenou ještě naplánovanou nemám,” zlobí se na manželku architekt, „já už si od těch plánů snad neodpočinu ani doma!”

Jsou tři věci, které jsou na světě na hovno: Farářovy koule, mužská vemena a plánování.

Baví se dvě kolegyně: „Všimla sis, jak ta Jana zošklivěla?”
„Pochopitelně - radost pohledět!”

„Mohla byste mi půjčit nějakou baterku, milostivá?” povídá instalatér. „V tom záchodě vidím hovno!”

Říká ředitel zaměstnanci: „Vy jste opora naší papírny. Nevím, jak bychom to bez vás vydrželi, ale příští měsíc to zkusíme!”